…a pak že se z Kamence nikam nelítá!
V něděli jsme zase byli v Jeseníkách. Sešli jsme se sice jenom tři, protože někteří tak dlouho váhali a přemýšleli nad počasím až to prováhali, takže prapor kopřivnického KZL (Klub závěsného létání) jsme museli držet my tři.
Členové výpravy: Vedoucí Jura (Jiří Kocián), navigátor a spojař: Ruda (Rudolf Sabela), mužstvo Lukka (Lukáš Klika - to su iá :) Ovšem prořídlost našich zástupů měla pak jistou "logistickou" dohru...
Jura s Rudou nahópali do vzduchu bez otálení a protože na zemi už nebylo co na práci, tak jsem tam šel za nima... ostatně nebylo na co čekat, pomalu se blížila třetí a na nebi se to srocovalo do řad. Kluci sice deklarovali let směrem na Břidličnou a dále do Rýmařova, avšak moje plány byly jiné a tak mi nezbylo než tiše doufat, že nakonec sednou někde blízko mého auta a ten svoz nějak vymyslíme. Protože jak pravil už nevím který z klasiků XC létání (Cross country) :"Když jsou podmínky tak člověk nesmí ve vzduchu řešit jak se pak dostane zpátky..." to totiž zcela jistě způsobí, že nakonec nikam nedoletí :)
Nabrat výšku tentokrát absolutně nebyl problém a tak jsem na druhý stoupák dne driftoval pod základnou jeho mraku přes Petrovy kameny směrem na východ za Jeseníky, kolem Karlova do rovin. Základny nad horama byly zhruba v 1 900 m, v rovině za Jeseníkama jsem pak měl dokonce i 2 100m!. Byl krásný den a řady se tvořily i v rovinách, ale tam už byly kratší a rychle se rozpadaly. Spíše to vypadalo tak, že se kolem jednoho výrazného mraku udělal kratší systém který po dotočení bylo možno využít pro pěkné klouzání. Takže mně čekala pečlivá práce v rovinách na hranicích s polskem:). Ono když letí člověk sám, tak to nikdy není zadarmo. Navíc směr větru a jeho síla v rovině spolu se slabšími stoupáky (ostatně tak to v rovinách obvykle bývá) mne odklonily od původně zamýšlené trasy na Krnov a pak dále na polskou Raciborz, kde bych se tak vyhnul omezeným prostorům v okolí Ostravy a mohl případně pokračovat dále směrem na východ k polskému předhůří Beskyd.
Takhle jsem po dvou hodinách od startu v 1 100 m přelétával přímo nad opavským náměstím. Město sice nosilo, ale stoupák pořád nikde. Ajá si řekl, že se odsud nehnu a případně tady přistanu, protože je to docela výhodná pozice a velké město přece musí topit... takže ten stoupák tu někde prostě musí být! :) A tak jsem nakonec ve čtyřech stovkách nadmořských hobloval snad čtvrt hodiny ve vůni párků nad opavským Globusem a zkoušel asfaltovou plochu kruhového objezdu a plechové střechy přilehlé továrny..., než sem zase mohl pokračovat.
Nakonec mně poslal do hry ten Globus tedy spíše jeho parkoviště které bylo v závětří budovy hypermarketu. Je super že každý pořádný supermarket má obrovské černé asfaltové parkoviště plné rozžhavených plechových aut a u každého stojí stožáry s prapory, které fungují jako ideální větrné rukávy. Takže jsem se s velkým snosem pomalu po větru odplazil k hraně Hrabyňského kopce kde to konečně zabralo... a mohl jsem pokračovat...
Jenomže ono už moc nebylo kam, jelikož pak už přišla tma, resp TMAIII Ostrava, to jsem ještě podletěl protože jeho spodní hranice je až v 1 219 m ale pak přišlo TMAI Ostrava a to už je od 300 AGL:( ...takže to mně definitivně uzemnilo u Hlučínské štěrkovny a to bylo teprve půl šesté, takže smůla.
No ale nakonec jsem v blízkém penzionu s Kamenec se zahradní restaurací u kurtů strávil pěkné odpoledne :) Obvolal všechny kamarády, vymyslel několik variant jak se dostat domů, počkal až Jura cosi pojí a začne vidět věci optimisticky (no je pravda, že neměl ssebou řidičák a já zase v autě jsem nenechal papíry ... jo a taky tam nebylo moc nafty, ale to se přece ve vzduchu nesmí řešit! :-).
Nakonec to dopadlo tak, že do Hlučína přijel Martin Lorinc (můj závěsný bratr se kterým jsme společně potili krev na cvičných terénech), a s tím jsme trochu pojezdili Ostravou a pak jeli naproti klukům do Opavy kde proběhla výměna osádek vozidel a ve 22:30 jsme každý už svým autem vyrazili směr domovy...
Po cestě jsem nezajel jednoho zajíce, jednu lišku a jednu kunu a v jednu hodinu ráno jsem parkoval unás doma :)
tak zase někdy na Kamneci.
a pro skeptiky, co nejeli dneska ani v pátek: Kamenec žije!
