Vlekací soustředění v Táboře... jak to bylo :)

Tak jsem zase doma zpátky... Jak to probíhalo...?
Páteční lahev vína na palačáku jsem musel trochu zkrátit. Asi tak na 4 deci, abych mohl kolem jedné vyrazit domů zabalit si věci a naložit křídlo.
To se povedlo a vstávání ve 4 ráno po dvou hodinách spánku jsem úspěšně přežil a tak jsem stihl nakládání svých ostatků do auta Standy Pechy.
Po příjezdu do Tábora začalo všechno jako klasicky.. když se na akci nepřipravím pořádně a odfláknu to.. Hned při testu závěsů a trhaček jsem urval obě závěsná ouška na postroji, takže jsem hodinu strávil ručními pracemi s jehlou a nití.. Moje strategie jednoho vleku za dopoledního klidu byla ta tam a já byl připraven až po poledni. Příliš dlouho jsem váhal se startem a tak jsem startoval až ve chvíli kdy nad Táborem pršelo z přibližující se studené fronty. Prošvihl jsem tak tutové počasí na přelet. Pražáci ulétli 110 km FAI trojúhelník (Vyhnalík, Krofta, Vlk a další posedali na posledním rameni) Honza 70 km s návratem a Standa Pecha skoro dolétl 50km FAI trojúhelník ( přistál 5 km před cílem). Základny v prostoru instability před frontou byly až ve 3000 m ASL a stoupání kolem 8 m/s... prostě tutový den..
Po startu jsem se vypínal ve 100 m nad letištěm, protože jsem měl velkou výšku nad vlečnou (Martin Bibko mi pak říkal, že to vůbec nebylo moc a že jsem klidně měl vydržet). Nicméně se mi podařilo zachytit se a na tři stoupání dotočit pod základnu nasouvajících se rozpadů fronty. Pokus podlétnout rozpadovou oblast do termické zóny nevyšel a skončil jsem asi tak 2 - 3 km od prvního aktivního kumulu. Ten nademnou provokativně visel ještě celou dobu co jsem balil křídlo a čekal na svoz... Tím letový den skončil a pak už byla jenom hospoda 1 (segedínský guláš a pivo) a hospoda 2 (jenom pivo :).
Noc jsem strávil na zemi v předsíni sauny na letišti, kde spal Jarda Forman, který přijel po setmění se svým novým Laminárem na test křídla rovnou ve vleku...
Nedělní dopoledne začalo poletovým rozborem a Danovou přednáškou na téma "co všechno je špatně..."
Dopolední starty byly celkem v klidu ale základny připláclé k zemi nelákaly do vzduchu. Nakonec nás vhnala z letiště bouřka, kterou jsme pronásledovali až do Brna a několikrát nás skropila vodou.
Domů jsem dorazil kolem sedmé večer. Vyhladovělý, unavený, špinavý, ale spokojený. Ještě že má nastávajíci žena má na všechny tyto stavy recept a tak v pondělí ráno jsem už zase "v normálu" :)) Tak zase někdy na vlekání... nejbližší možnost je o víkendu 6. - 8. května v Šumperku.