První zářez z odvijáku

start: Jabloňov (2 km vlekací cesta) 17. 6. 2007 12:02 UTC
přistání: Knínice u Boskovic (agroletiště s modelářským provozem) 14:40 UTC
55km 2:36h A1max: 2 247 QNH A2: 1859 A3: 6 045 VarioMax: 9.0 m/s VarioMin - 7.8 m/s

Start ze Staňovy Dolly, po deseti metrech ve vzduchu, nádherný velmi klidný stoupavý let přes několik stoupáků po cestě (staňovi kluci - řidič+brzdař - to opravdu umí... to se musí nechat). Vypnutí v 600 m (úplně jsme při mém vleku odmotali lano, které se na konci utrhlo, bohužel jsem ho právě v té chvíli odpojil, takže ho kluci museli hodinu hledat, tímto se všem zůčastněným, včetně Formeca, který musel na svůj start čekat velmi omlouvám a za trest vyrobím Staňovi padáček na konec lana, aby klesalo pomaleji..)

Po startu jsem se poměrně bez potíží zachytli a nastoupal pod mraky, které se bohužel už začínaly rozlévat... Snažil jsem se z pod rozpadu ulítnout, ale rostlo to rychleji, než jsem stačil letět... Naštestí jsem nebyl moc nízko a i ten rozpad docela nosil.. Přes Tišnov jsem pokračoval směrem na Boskovice (to už je u nás doma) a po cestě jsem poprvé přeletěl svůj domov ve Voděradech. Jelikož rozpadu ne a ne uletět, vrátil jsem se s tím, že v nejhorším přistanu doma... to bude slávy.. :) Nad našima to docela nosilo a tak jsem jim tam skoro hodinu poletoval nad hlavama v nulkách mezi 800 a 1000 metry. Pak se rozpad soustavným sledováním mého úsilí unavil a rozpadl (co jiného se taky od rozpadu dá očekávat) a já jsem letěl vyzkoušet káněcí domov, kde už několik let na procházce pozoruju káňata čmuchat termiku a bylo to tam... tak jsem se vydal dále, s tím že prozkoumám jak nosí okolí několika "vlekacích" cest, které jsem si vytipoval kousek od nás... nebylo to nic moc, ale kůži jsem zadarmo nedal nad jednou vlekací cestou jsem se sbíral z cca 200m, údolím proudil vzduch jižně takže jsem kroužil v takové nudličce nuličce a na deset otáček jsem udělal kilometr... bohužel horizontálně... vertikálně tak deset metrů...

Vzpoměl jsem si na finále vleku, které jsem letěl s hrazdou úplně naplno od sebe... a zkusil jsem to i bez vlečného lana... Možná mi to nebudete věřit, ale Combat krouží naplno odtlačený při 28 km/h a ještě to jde řídit !!!! Podotýkám v klidném slabém stoupání, takže až to budete zkoušet se svými křídly, tak případné problémy nesvádějte na mně :) Mně to zachránilo nulu jsem užužlal na půlmetr (snos pořád šílený) a půlmetr po několika přestředění zoptimalizoval na metr... do 1400 pak mi to, jako už po několikáté ten den, vypli... Odhaduju to na střih... protože dole snos jižní nahoře uragán 20 km/h od západu... takže jsem si ještě oblítal okraje velké údolní pánve Malé Hané... a sednul po 2hodinách a 36ti minutách na malém letišťátku, kde modeláři kvůli mně dočasně přerušili akrobatickou produkci, kterou ovšem hned po mém předpisovém dosednutí, znovu spustili...

Děkuji Staňovi, že neváhal a vyvezl svůj "vlekací cirkus" pořádný kus za humna. Děkuji jeho vlekařům neboť se mi nedostalo lepšího zacházeni (myslím co se týče odvijáku :) Děkuji Formecovi, že mně nečastoval hrubými výrazy, když jsem "mu" ztratil vlečné lano a on pak nemohl hodinu startovat a když už startoval, tak to už nebylo na zachycení... a rovněž mu děkuji, že obětavě pro mně přijel mým autem, ačkoli to vůbec nebylo po cestě domů...

p.s. na Standovu radu jsem si na postroj přišil dvě vlekací oka navíc a to na úrovni pasu, do kterých dávám spodní závěs, opravdu je to lepší než uchycení do jednoho místa, jak jsem to popisoval v předchozím postu...